Neurogenní třes: Přirozená reakce těla, kterou jsme se naučili skrývat

Třes si většinou spojujeme s nepříjemnými pocity – se strachem, nervozitou nebo ztrátou kontroly nad vlastním tělem. Co když ale tato reakce nemusí vždy znamenat problém a tělo se nám pouze snaží pomoci?

V tomto článku se podíváme na to, proč se tělo při stresu třese, jak tato reakce vzniká a proč se na ni zaměřuje metoda TRE.

Co je neurogenní třes?

Pojem „neurogenní třes“ není označením konkrétní neurologické diagnózy. V tomto článku jím označujeme samovolný třes nebo chvění, které se může objevit například při stresu, leknutí nebo fyzické zátěži.

Typickým příkladem může být situace, kdy stojíte před třídou nebo skupinou lidí a čeká vás důležité vystoupení. Zrychlí se vám tep, tělo se napne a najednou se začnou třást nohy, ruce nebo hlas. Přestože je taková reakce nepříjemná, sama o sobě nemusí znamenat, že je s tělem něco špatně.

Kdy je vhodné třes konzultovat s lékařem?

V tomto článku se zabýváme přirozenými třesovými reakcemi těla. Existují však i jiné příčiny třesu, u kterých je vhodné zbystřit. Pokud se třes opakovaně objevuje bez zjevné příčiny, postupně se zhoršuje, výrazně omezuje každodenní fungování nebo je doprovázen dalšími neurologickými příznaky, jako jsou například poruchy rovnováhy, citlivosti nebo koordinace, je vhodné jeho příčinu konzultovat s lékařem.

Více o tom, kdy je třes běžnou reakcí těla a kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc, se dozvíte v mém článku: Třes těla: Kdy je normální a kdy může znamenat zdravotní riziko?

Proč se tělo při stresu třese?

Naše tělo má od pradávna zabudované mechanismy, které nás chrání v situacích ohrožení. Když mozek vyhodnotí určitou situaci jako nebezpečnou, spustí obrannou reakci známou jako boj, útěk nebo zamrznutí.

Organismus se v tu chvíli připravuje na zvládnutí situace – mění se například srdeční činnost, krevní tlak, pozornost i svalové napětí. Díky těmto změnám jsme připraveni rychle reagovat.

Aktivace ale není jedinou částí tohoto procesu. Po odeznění hrozby se tělo potřebuje postupně vrátit do klidového stavu. Třes může být jedním z projevů této změny.

,,Možná se netřesete proto, že se bojíte. Možná se tělo jen snaží najít cestu zpět do klidu.’’

Podobné projevy můžeme pozorovat i u dalších savců. Zatímco zvířata po stresující situaci často nechají tělesnou reakci spontánně proběhnout, lidé se během života učí své projevy více kontrolovat – třes totiž snadno spojujeme se strachem nebo slabostí.

Jak neurogenní třes vzniká?

Neurogenní třes nevzniká na základě našeho rozhodnutí. Stejně jako si vědomě neřídíme tep srdce ani trávení, ani tuto reakci nevytváříme silou vůle. Jde o automatický proces řízený nervovým systémem.

Podobný třes jako neurogenní můžeme znát z náročné fyzické zátěže, například při delší výdrži v planku nebo dřepu u zdi. I zde se svaly začnou třást automaticky, bez našeho vědomého rozhodnutí. Přesto nejde o neurogenní třes – v tomto případě je třes především reakcí svalů na fyzickou únavu.

Nejen třes: další přirozená reakce těla

Podobně jako třes má naše tělo i další automatické mechanismy, které pomáhají regulovat svalové napětí. Jedním z nich je pandikulace – přirozené protažení, které většina z nás zná například po ranním probuzení. Spontánně se protáhneme, zívneme a na chvíli napneme svaly celého těla. Tělo tak po období klidu znovu aktivuje svaly a upravuje jejich napětí.

TRE: Využití přirozené reakce těla

Pod zkratkou TRE se skrývá název Tension & Trauma Releasing Exercises, tedy cvičení zaměřená na uvolnění napětí a stresu. Metodu vytvořil David Berceli, který si během svého působení v oblastech zasažených válečnými konflikty všiml, že lidé po silném stresu reagují různými způsoby. Zaujalo ho zejména to, že děti často spontánně projevovaly třes, zatímco dospělí se tuto reakci snažili potlačit.

Začal proto zkoumat, zda by bylo možné tuto přirozenou reakci těla využít i v bezpečném prostředí, mimo bezprostřední ohrožení. Tato pozorování se stala jedním z podnětů pro vytvoření metody TRE, která využívá přirozenou schopnost těla vyvolat třesovou reakci.

Třes se často objevuje v oblasti dolních končetin a pánve, ale jeho projevy nejsou omezené pouze na tuto oblast. Může se objevit také v hrudníku, břiše, čelisti, obličeji nebo horních končetinách. Někdy může být naopak velmi jemný a probíhat spíše jako vnitřní chvění, které není na první pohled viditelné.

Cílem TRE není dosáhnout co nejsilnější reakce. I jemné projevy mohou být součástí tohoto procesu a není potřeba je zesilovat ani překonávat vlastní hranice.

Různé podoby neurogenního třesu

Neurogenní třes může mít mnoho podob – od výrazných a dobře viditelných pohybů až po velmi jemné chvění, které člověk vnímá spíše uvnitř těla. Jemný třes přitom nemusí být méně významný jen proto, že není výrazně vidět zvenku. Stejně tak samotná velikost nebo intenzita třesu neznamená, že je reakce „lepší“.

Z pohledu TRE není cílem hledat jeden „správný“ typ třesu. Důležitější je spíše to, aby tělo dokázalo přirozeně reagovat různými způsoby – od jemných vnitřních pulzací až po výraznější pohyby. Pokud se třes přirozeně objevuje, není potřeba do něj zasahovat, ale spíše jej vnímat a sledovat. Pokud se dlouhodobě projevuje pouze v jedné podobě, může být naopak užitečné postupně podporovat větší variabilitu.

První kroky s TRE

První zkušenost s TRE je vhodné absolvovat s certifikovaným lektorem, který vysvětlí princip metody a pomůže s bezpečným provedením. Součástí cvičení je série jednoduchých pozic a cviků, které připravují tělo na vznik neurogenního třesu.

Po osvojení základů mohou někteří lidé cvičit samostatně. Důležité je především vnímat vlastní tělo, respektovat jeho reakce a postupně si najít intenzitu i četnost cvičení, která člověku vyhovuje.

Co můžeme po TRE očekávat?

Reakce po TRE mohou být stejně rozmanité jako samotný průběh třesu. Někteří lidé popisují pocit uvolnění, zklidnění, lehkosti nebo příjemné únavy. Zároveň je možné, že po cvičení nebudete vnímat žádnou výraznou změnu – i to je v pořádku.

Zejména při prvních zkušenostech může být tělo na novou zkušenost citlivější. Někdo proto může po cvičení potřebovat více odpočinku nebo zaznamenat větší únavu. Důležité je vnímat vlastní reakce a postupně si najít míru a délku cvičení, která vám vyhovuje.

„I malý pohyb může být pro tělo velká práce.“

Nejčastější mýty o neurogenním třesu a TRE

Mýtus 1: Třes znamená, že je s tělem něco špatně
Ne každý třes je známkou problému. Třes může být přirozenou reakcí těla například na stres, leknutí nebo fyzickou zátěž.

Mýtus 2: Čím silnější třes, tím lepší výsledek
Silnější třes neznamená automaticky lepší výsledek. Cílem TRE není třes co nejvíce zesilovat, ale vnímat vlastní reakce a respektovat své hranice.

Mýtus 3: Když při TRE necítím výraznou změnu, nefunguje to
Třes ani jiné výrazné pocity nejsou podmínkou. Každý může reagovat jinak a změny nemusí být na první pohled patrné.

Příběh jednoho třesu

Na závěr: Třes nemusí být nepřítel

Možná příště, až se vám budou třást ruce před důležitou situací nebo po silném stresu, nebudete tuto reakci vnímat pouze jako něco nepříjemného. Třes nemusí znamenat slabost ani ztrátu kontroly – může být přirozenou součástí toho, jak tělo reaguje na zátěž. Právě schopnost vnímat vlastní tělo a jeho reakce je jedním z principů, na kterých staví metoda TRE.

Pokud vás tento způsob práce s tělem zaujal, je možné se s TRE nejprve seznámit pod vedením certifikovaného lektora, a to osobně v Brně nebo online. Lektor vás provede základními principy a pomůže vám naučit se vnímat vlastní třesovou reakci a pracovat s ní.

Obvykle se doporučuje absolvovat 5–7 sezení, během kterých si osvojíte základy, získáte větší jistotu a postupně se naučíte třesovou reakci aktivovat i v různých pozicích, například vsedě nebo ve stoje. Poté můžete pokračovat v samostatném cvičení a hledat způsob, který vám vyhovuje.

Chcete získat vlastní zkušenost s neurogenním třesem? Zarezervujte si lekci TRE v Brně nebo online.