Sympatikus a parasympatikus: jak funguje autonomní nervový systém a proč je důležité ho umět regulovat

Autonomní nervový systém řídí většinu automatických procesů v našem těle – od tepu přes dýchání až po trávení. Kromě aktivity zajišťuje i klid a regeneraci, pokud však nastane dlouhodobá nerovnováha, můžeme se setkat s řadou rizik. V tomto článku se dozvíte, jak sympatikus a parasympatikus funguje a jak je vracet do vzájemné rovnováhy přirozenou cestou.

Stručná anatomie nervové soustavy

Nervový systém můžeme dělit na centrální (CNS), kam spadá mozek a mícha, a periferní (PNS), který je tvořen sítí nervů a uzlin propojujících tělo s mozkem. Tyto nervy a uzliny zajišťují oboustrannou komunikaci s centrálním nervovým systémem – tedy přenáší zprávy z mozku do těla i naopak. 

Autonomní nervový systém

Důležitou součástí PNS je takzvaný autonomní nervový systém (ANS), který má za úkol udržovat vnitřní prostředí v homeostáze, tedy ve stavu rovnováhy. Na rozdíl od somatického nervového systému, kterým vědomě ovládáme kosterní svalstvo, pracuje autonomní systém většinou “na pozadí”. Sbírá informace z vnitřních orgánů, cév a tkání a posílá je do CNS. 

Hlavním nadřazeným centrem autonomních funkcí je hypotalamus, který spolupracuje s mozkovým kmenem a limbickým systémem (oblastí odpovědnou za emoce a paměť). Z těchto center vycházejí signály upravující činnost hladkého svalstva, srdečního svalu a žláz prostřednictvím dvou hlavních větví:

• Sympatická větev: Zajišťuje mobilizaci energie, přípravu na fyzickou či psychickou zátěž a reakci na hrozby.
• Parasympatická větev: Má na starost ukládání energie, odpočinek, trávení a regeneraci.

Jak funguje sympatikus?

Sympatický nervový systém vychází z hrudní a bederní míchy. Při jeho aktivaci začne kůra nadledvin přímo do krevního oběhu vylučovat hormony adrenalin a noradrenalin, čímž zajistí stav pohotovosti nejen v mozku, ale také v těle.

Bojuj nebo uteč

Pokud (vědomě či podvědomě) zaznamenáme hrozbu, sympatikus spustí v různých částech těla řadu procesů, které mají za cíl zvýšit naše šance na přežití:

• Kardiovaskulární systém: Zrychluje se srdeční frekvence a zvyšuje se i krevní tlak.
• Distribuce krve: Cévy v kůži a trávicím traktu se stahují, čímž zajistí, že se krev přesune tam, kde je akutně potřeba – zejména do končetin, srdce a mozku.
• Dýchací systém: Dochází k rozšíření průdušek a zrychlení dechu, aby do těla proudilo co nejvíce kyslíku.
• Zrak: Zornice se rozšiřují, což umožňuje lepší orientaci v prostoru a zachycení pohybu případné hrozby.
• Metabolismus: V játrech dochází ke štěpení glykogenu na glukózu, díky čemuž se do krve uvolňuje pohotový zdroj energie.

Díky těmto procesům je naše tělo plně připraveno na případnou hrozbu reagovat aktivním bojem nebo naopak úprkem (McCorry, 2007).

Jak funguje parasympatikus?

Vlákna parasympatiku vychází z větší části z mozkového kmene a částečně i z křížové míchy. V mozku vychází konkrétně z několika hlavových nervů – nejdůležitějším z nich je nerv desátý, tedy tzv. Bloudivý (nervus vagus), který má na starost inervaci břišních a hrudních orgánů. V klasickém pojetí se parasympatikus a jeho funkce už podrobněji nedělí, avšak v některých modernějších teoriích se jeho aktivita popisuje detailněji:

Polyvagální teorie Stephena Porgese se například blíže zaměřuje na funkci bloudivého nervu, konkrétně na zadní (dorzální) a přední (ventrální) větev, přičemž v tomto pojetí zodpovídá každá větev za jiný stav. Dorzální vagus se aktivuje v případě, že hrozba nejde vyřešit bojem ani úprkem – funguje tedy jako “záchranná brzda”, která tělo uvede do stavu zamrznutí. Ventrální vagus naopak zprostředkovává pocity klidu, bezpečí a podporuje mezilidské propojení. Více o tomto modelu se dozvíte v článku Polyvagální teorie.

Odpočívej a trav

V klasickém pojetí přebírá dominanci parasympatikus poté, co hrozba pomine nebo danou situaci vyřešíme. Jeho aktivita podporuje procesy spojené s obnovou zdrojů:

• Kardiovaskulární systém: Srdeční frekvence se zpomaluje a krevní tlak se snižuje.
• Dýchací systém: Průdušky se mírně zužují a dýchání se prohlubuje a zpomaluje.
• Trávicí systém: Dochází k výrazné stimulaci trávení a vstřebávání živin, což pomáhá k rychlejší regeneraci.
• Zrak: Zornice se zužují, což chrání sítnici a usnadňuje vidění na blízko.
• Anabolické procesy: Tělo ukládá energii, tvoří se zásoby glykogenu v játrech, probíhá syntéza bílkovin, oprava buněk a stimulace imunitního systému (McCorry, 2007).

Vzájemná souhra

Ačkoliv se někteří mohou domnívat, že parasympatikus a sympatikus fungují jako “vypínač”, tedy buď je aktivní jeden systém nebo druhý, v podstatě vždy jsou aktivní obě větve současně. Mění se pouze poměr jejich aktivity. Pozorovat to můžeme i při jednotlivých procesech, jako je dýchání – při nádechu převažuje aktivita sympatiku, zatímco při výdechu parasympatiku. I proto se v praxi na uklidnění často využívají dechová cvičení, kde se klade důraz na prodloužení výdechu.

Když je nervová soustava v rovnováze, všechny procesy probíhají tak jak mají. Naučte se pravidelně odbourávat stres a napětí.

Důsledky chronické nerovnováhy 

Autonomní systém se vyvíjel v prostředí, kde stresové situace trvaly krátce. Sympatická aktivita umožnila utéct před predátorem nebo ulovit kořist, a následovalo fyzické i psychické uvolnění. Moderní doba však přináší specifický typ zátěže: dlouhodobý, psychologický stres. Jedná se o finanční obavy, náročné zaměstnání i komplikované vztahy – všechny tyto podněty může náš mozek vyhodnotit jako hrozbu a spouští tak stresovou reakci. Na rozdíl od život ohrožujících situací mohou však tyto potíže trvat měsíce i roky. Výsledkem pak může být to, že náš organismus zůstává trvale v mírné až střední sympatické dominanci, aniž by došlo k následnému fyzickému vybití a uvolnění.

Dlouhodobá převaha sympatiku vede k celé řadě zdravotních komplikací:

• Chronicky zvýšený tlak, riziko arytmií a vyšší riziko infarktu myokardu (Grassi, 2024)
• Metabolické poruchy, jako je například cukrovka 2. typu nebo obezita (Thorp & Schlaich, 2015)
• Snížená imunita a vyšší riziko zánětů v těle (Gouin, 2011)
• Úzkostné stavy, podrážděnost, poruchy spánku, syndrom vyhoření (Kalk et al., 2010)

Jak podporovat rovnováhu autonomního nervového systému?

Existuje však několik způsobů, jak zajistit, aby obě větve ANS byly v rovnováze. Patří mezi ně například:

• Práce s dechem: Prodlužování výdechu, dýchání do břicha, dýchání do čtverce apod. pomáhají aktivovat parasympatickou větev a navodit klid.
• Fyzický pohyb: Pravidelný, mírně intenzivní pohyb (plavání, rychlá chůze, jízda na kole) pomáhá uvolnit nahromaděné stresové hormony a způsobí naopak vyplavování endorfinů a serotoninu.
• Somatické techniky: Metody jako jsou progresivní svalové relaxace, masáže či jemná somatická cvičení dávají nervovému systému signál, že je tělo v bezpečí. Mezi tyto metody řadíme například Somatic Experiencing (SE) nebo metodu TRE, o které se více dozvíte níže.

Nerovnováha v aktivaci jednotlivých větví ANS může vést k řadě zdravotních komplikací – proto je důležité se svůj nervový systém naučit efektivně regulovat.

Metoda TRE jako efektivní nástroj k regulaci nervové soustavy

TRE (Tension & Trauma Releasing Exercises) je efektivní metoda pro práci s fyzickým i psychickým napětím a (dlouhodobým) stresem. Autorem je Dr. David Berceli, který při své práci s lidmi v krizových oblastech vypozoroval, že třes pomáhá uvolnit tělesné i mentální napětí způsobené náročnými situacemi. Ačkoliv jsme se tuto reakci naučili potlačovat, je třes jedním z přirozených následků stresových situací. 

Berceli tak vytvořil sérii pozic a cviků, které tento třes pomáhají aktivovat i zpětně, díky čemuž je možné pracovat nejen s akutním napětím, ale i s nahromaděnou energií a emocemi, které v sobě neseme už dlouho. Neurogenní třes se často aktivuje nejdříve v oblasti velkého bederního svalu (m. psoas), odkud se samovolně šíří tam, kde je u daného jedince potřeba.

Vliv TRE na nervový systém

Kromě toho, že třes uvolní nahromaděnou energii v danou chvíli, posiluje pravidelné praktikování i flexibilitu ANS, díky čemuž jsme schopni lépe přepínat mezi zátěží a odpočinkem. Zvyšuje se tak celková odolnost vůči stresu a posiluje se schopnost řešit náročné situace bez přílišné aktivace sympatiku a spuštění stresové reakce.

Jak začít s TRE?

Ačkoliv je pro náš organismus neurogenní třes zcela přirozený, vlivem společenského tlaku jsme se tuto reakci naučili potlačovat. Abychom ji mohli znovu efektivně a bezpečně využívat, je potřeba se naučit třes vyvolávat pod vedením certifikovaného lektora, který dohlédne na to, aby celý proces probíhal bezpečně, kontrolovaně a v mezích vaší nervové soustavy. 

Nejedná se však o finančně ani časově náročnou záležitost – základní principy a aktivaci třesu v pozici vleže zvládnete už na prvním setkání. Celkem se doporučuje navštívit 5 a 7 setkání, a to proto, abyste si osvojili správnou regulaci třesu, dokázali ho aktivovat i v jiných pozicích (např. v sedě či ve stoje) a věděli, jak celý proces kdykoliv bezpečně ukončit. Poté získáte nástroj, který budete moci použít kdykoliv a kdekoliv.

Kde se TRE naučit?

Lekce můžete navštěvovat buď osobně ve studiu v Brně, nebo využít možnosti online lekce – pokud se vám dojíždění nehodí nebo preferujete vlastní prostor. Vybrat si také můžete z individuálních a skupinových setkání. 

Chcete se naučit regulovat nervovou soustavu efektivně a přirozeně? Neváhejte si zarezervovat termín na některou z lekcí.

Zdroje:

Grassi, G., & Drager, L. F. (2024). Sympathetic overactivity, hypertension and cardiovascular disease: state of the art. Current Medical Research and Opinion, 40(sup1), 5–13. https://doi.org/10.1080/03007995.2024.2305248

Gouin J-P. Chronic Stress, Immune Dysregulation, and Health. American Journal of Lifestyle Medicine. 2011;5(6):476-485. doi:10.1177/1559827610395467

Kalk N, Nutt D, Lingford-Hughes A. The role of central noradrenergic dysregulation in anxiety disorders: evidence from clinical studies. Journal of Psychopharmacology. 2011;25(1):3-16. doi:10.1177/0269881110367448

McCorry L. K. (2007). Physiology of the autonomic nervous system. American journal of pharmaceutical education, 71(4), 78. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1959222/

Thorp, Alicia A., Schlaich, Markus P., Relevance of Sympathetic Nervous System Activation in Obesity and Metabolic Syndrome, Journal of Diabetes Research, 2015, 341583, 11 pages, 2015. https://doi.org/10.1155/2015/341583