Nervus vagus (bloudivý nerv): klíč k tělesné regulaci, stresu a metodě TRE

Proč je bloudivý nerv tak důležitý při tělesné regulaci, práci se stresem a jak s tím souvisí TRE? Možná budete překvapeni, co všechno má nervus vagus v těle na starost! V tomto článku se dozvíte, jakou roli hraje v našem těle bloudivý nerv a jak skrz něj metoda TRE pomáhá k regulaci autonomního nervového systému.

Co to je nervus vagus?

Nervus vagus (česky bloudivý nerv) je desátý hlavový nerv a patří mezi klíčové složky autonomního nervového systému. Konkrétně je hlavním nervem parasympatické větve, která se podílí na procesech spojených s klidem, regenerací a obnovou organismu (Waxenbaum & Reddy, 2023).

Autonomní nervový systém (ANS) řídí tělesné funkce, které neovládáme vědomě – například srdeční činnost, dech, trávení, regulaci krevního tlaku nebo zánětlivé procesy. Bloudivý nerv v tomto systému zaujímá výjimečné postavení díky svému rozsáhlému průběhu a širokému spektru funkcí, které ovlivňuje.

Základní anatomie

Z hlediska nervového systému je zásadní skutečnost, že přibližně 70-80 % vláken bloudivého nervu je aferentních – tedy vedou informace z těla do mozku. (Bonanz et al., 2017) Název vagus (latinsky „bloudící“) odkazuje na jeho dlouhou a členitou dráhu tělem – na rozdíl od nervů, které inervují jednu konkrétní oblast, propojuje nervus vagus mozek (konkrétně mozkový kmen, odkud vychází) s mnoha orgány v hrudní a břišní dutině.

Po své cestě se skrz jednotlivé “větve” podílí na inervaci hltanu, hrtanu, srdce, plic a velké části trávicího traktu a současně získává informace o stavu orgánů ze všech těchto oblastí. (Waxenbaum & Reddy, 2023)

Základní fyziologické funkce bloudivého nervu

Bloudivý nerv se podílí na regulaci celé řady základních tělesných funkcí. Jednou z nejčastěji zmiňovaných je jeho vliv na srdeční činnost. Prostřednictvím parasympatické inervace přispívá ke zpomalování srdeční frekvence a podporuje variabilitu srdečního rytmu (HRV), která je považována za ukazatel adaptační kapacity organismu. (Thayer & Lane, 2009)

Dále se významně podílí na regulaci dechu a umožňuje přechod k pomalejšímu, klidnějšímu dechovému vzorci. V oblasti trávení podporuje peristaltiku, sekreci trávicích enzymů a celkový stav „rest and digest“, tedy režim obnovy a vstřebávání živin.

Výzkumy také ukazují, že nervus vagus hraje důležitou roli v regulaci zánětlivých procesů prostřednictvím tzv. cholinergní protizánětlivé dráhy (Breit et al., 2018). Při dlouhodobém stresu nebo chronické zátěži může být tato regulační funkce oslabena, což se může promítat jak do tělesného, tak psychického fungování.

Nervus vagus, stres a autonomní regulace

Stresová reakce je řízena především sympatickou větví ANS, která mobilizuje energii a připravuje tělo na akci. Tento mechanismus je přirozený a nezbytný pro přežití, problém nastává tehdy, když aktivace přetrvává i poté, co hrozba pominula.

Při chronickém stresu dochází k dlouhodobému posunu rovnováhy autonomního nervového systému směrem k dominanci sympatiku. Parasympatická regulace, jejímž klíčovým nástrojem je právě bloudivý nerv, má pak omezený prostor uplatnit svou zklidňující a regenerační funkci. (McEwen, 2007).

Bloudivý nerv a psychika

I psychické prožívání je úzce spojeno s tělesnými regulačními procesy – emoce a nálady vznikají mimo jiné i na základě informací, které přicházejí z těla. Pokud je parasympatická regulace oslabená, může být obtížné dosáhnout vnitřního klidu i v relativně bezpečných situacích, což se může projevit úzkostí, vnitřním neklidem, podrážděností nebo problémy se spánkem.

Naopak dobře fungující parasymaptická regulace podporuje schopnost zotavení, emoční stabilitu a pocit ukotvení. Bloudivý nerv v tomto procesu funguje jako hlavní prvek, který umožňuje flexibilní přechod mezi aktivací a uvolněním.

Práce s tělem jako cesta k regulaci

Vzhledem k tomu, že významná část regulace autonomního nervového systému probíhá mimo vědomou kontrolu, mají zásadní význam přístupy, které pracují přímo s tělem. Dech, pohyb, rytmus a tělesné vnímání představují přímou cestu do regulačních mechanismů mozkového kmene a ANS. Mezi tyto metody patří například různá dechová cvičení, SE (Somatic Experiencing) nebo metoda TRE (Tension & Trauma Releasing Exercises), která funguje na principu vyvolání neurogenního třesu – více se o ní dozvíte níže.

O metodě TRE

TRE (Tension & Trauma Releasing Exercises) je jednoduchá metoda, která pomáhá efektivně uvolnit nahromaděné fyzické i psychické napětí.

Autorem je Dr. David Berceli, které při práci v zónách zasažených válečnými konflikty vypozoroval, že lidé, kteří se při vypjatých situacích třásli (tedy nechali tělo se s takovou situací přirozeně vyrovnat), traumatickou událost celkově lépe zpracovali. Po dalším pozorování vyvinul sérii cviků, které aktivují třes kontrolovaným způsobem, což tělu umožní se uvolnit.

Při TRE se často na začátku zapojí oblast kyčlí a třísel (ačkoliv se může třes aktivovat na různých místech), potažmo se pracuje i s velkým bederním svalem (m. psoas), který se při stresové reakci hodně stahuje. Při chronickém stresu se tedy často přetěžuje a pokud není pravidelně uvolňován, dochází k různým zdravotním komplikacím, jako jsou bolesti v oblasti beder nebo okolo sedacího nervu.

Z tohoto bodu se pak třes samovolně rozšiřuje do těch oblastí, které jsou u daného jedince ztuhlé a stažené nebo které byly v minulosti například poraněné.

Bloudivý nerv v kontextu TRE

V kontextu metody TRE není bloudivý nerv chápán jako izolovaná struktura, kterou bychom cíleně “aktivovali”, ale jako součást širšího regulačního systému. TRE vychází z předpokladu, že klíčové regulační procesy probíhají na úrovni mozkového kmene a subkortikálních struktur, tedy pod úrovní vědomí kontroly. Právě zde se uplatňuje funkce bloudivého nervu.

Pokud se nervový systém dostane z chronické aktivace sympatiku (která se objevuje například při dlouhodobém stresu) směrem k větší rovnováze, vytváří se tím ideální podmínky pro uplatnění parasympatických procesů, jejichž hlavním mediátorem je právě nervus vagus.

Při praktikování TRE je důležité především respektovat tělo a jeho přirozené fungování. Bloudivý nerv reaguje nejen na tělesné procesy ale například i na světlo (řídí se cirkadiánním rytmem) – tedy například ráno po probuzení, kdy je přirozená hladina kortizolu vyšší (tím pádem je aktivnější sympatikus), může být aktivace parasympatiku méně efektivní než odpoledne, kdy má tělo přirozenou tendenci ke zklidnění a odpočinku. Podobné vědomosti o těle a jeho fungování mohou cvičení nejen zpříjemnit, ale především zvýšit jeho funkčnost.

Jak začít?

Ačkoliv je neurogenní třes, který probíhá při praktikování TRE přirozený, je potřeba se naučit ho správně vyvolat s certifikovaným instruktorem. Nejedná se však o nic časově, fyzicky ani finančně náročného – cviky se lze naučit již na prvním setkání. Těchto setkání se však doporučuje naučit alespoň 3-6 a to zejména proto, abyste se cviky naučili správně, byli si v metodě jistí a věděli, jak třes regulovat a kdy ho zastavit.

Cviky se nejdříve učí v pozici vleže na podložce, ale po jejich osvojení můžete cvičit i ve stoje či vsedě, díky čemuž se můžete “vytřást” kdekoliv a kdykoliv!

Zkušenosti klientů s metodou TRE

Metodu TRE v České republice praktikuje čím dál více lidí – nejen, že přibývá certifikovaných instruktorů, kteří nabízí kurzy, ale s nimi i spousta spokojených klientů, o jejichž zkušenostech si můžete přečíst níže:

Překvapila mě jednoduchost a zároveň efektivita cvičení. Na hodinu jsem přišla v napětí a stresu, odcházela jsem v dobré náladě a zrelaxovaná.” (Zuzana, psycholožka)

Po online setkání jsem se cítil odpočatý a plný energie. Několik dalších dnů jsem se cítil tak skvěle jako už dlouho ne. Doporučuji každému!

(Adam, trenér tance.)

Na další recenze se můžete podívat na stránce Reference.

Kde se TRE naučit?

Setkání se můžete zůčastnit individuálně či ve skupině buď ve studiu v Brně nebo online z pohodlí domova! Pokud si nejste jistí, jestli je pro vás lepší individuální či skupinové setkání, můžete si přečíst článek, kde najdete porovnání obou variant. Po tom, co se rozhodnete, jaká forma je pro vás ideální, neváhejte si zarezervovat termín!

Zdroje:

Bonaz, B., Sinniger, V., & Pellissier, S. (2017). The Vagus Nerve in the Neuro-Immune Axis: Implications in the Pathology of the Gastrointestinal Tract. Frontiers in Immunology, 8, 1452. https://doi.org/10.3389/fimmu.2017.01452

Breit, S., Kupferberg, A., Rogler, G., & Hasler, G. (2018). Vagus nerve as modulator of the brain–gut axis in psychiatric and inflammatory disorders. Frontiers in Psychiatry, 9, 44. https://doi.org/10.3389/fpsyt.2018.00044

McEwen B. S. (2007). Physiology and neurobiology of stress and adaptation: central role of the brain. Physiological reviews, 87(3), 873–904. https://doi.org/10.1152/physrev.00041.2006

Julian F. Thayer, Richard D. Lane. (2009) Claude Bernard and the heart–brain connection: Further elaboration of a model of neurovisceral integration. Neuroscience & Biobehavioral Reviews. Volume 33, Issue 2, Pages 81-88, ISSN 0149-7634. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2008.08.004.

Waxenbaum, J. A., & Reddy, V. (2023). Anatomy, Autonomic Nervous System. In StatPearls. StatPearls Publishing.https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK539845/